Yin -WIP-

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Yin -WIP-

Příspěvek pro Yin za Thu Sep 28, 2017 1:13 pm

Jméno: Yin
Klan: Neznámý
Pohlaví: Muž
Věk: 25
Narození: 12. 3.
KG: Chiton (Blood Release)
Hodnost: Pravá ruka Joshikageho/Starší (S-Rank)
Příslušnost: Joshigakure
Vzhled:

Elementy:
Chiton
Raiton
Suiton
Fuuton
Doton
Katon
Povaha: Yin je velmi milý a přívětivý člověk. Za lidi, na kterých mu záleží by byl schopen položit i vlastní život. Drží se věty,
že chlap vždy drží slovo a tak dodrží vše, co slíbí. Je také velice zručný v boji jak na blízko, tak na střední i na velkou vzdálenost. Dbá na pořádný a efektivní trénink a také nemá rád lidi s vysokým egem. Podle Yina jsou si všichni rovni, ale pořád je tady autorita, která se má respektovat, takže povyšování se nad někým nesnáší.
Sensei: Yuzuru-san (Mrtvý)
Životopis:

PROLOG
,,Narodil jsem se 12. 3. za všedního dne u nás doma. Moje rodina totiž preferovala domácí porody bez dohledu lékaře. To však s sebou přinášelo různá rizika. Moje máma byla vážně nemocná a lékaři jí sdělili, že těhotenství a následný porod by nepřežila. Jenže moje máma vždy snila o potomkovi a věřila, že důvod, proč je člověk naživu je ten, aby se rozmnožila a poslal své geny dál. Tak se přes všechna ta varování rozhodla zplodit potomka, mě. A tak jsem po 9 měsících přišel na svět za cenu života mé mámy. Jsem jí za to vděčný, jsem jí vděčný za všechno, protože bez ní a mého táty bych tady nikdy nebyl. I když někdy vidím, jak si táta prohlíží fotky mé mámy a brečí, tak zůstává silný kvůli mně. Za to jsem rád. A teď se posuneme trochu dál, dětská léta jsou přeci jen nejnudnější části mého života. Když mi bylo 5 let, tak mě táta začal trénovat. Když jsem byl mladší, tak ten trénink nebyl tak náročný, ale postupně už to nezvládal ani můj táta, jelikož byl trochu starší a přestávali mu sloužit klouby a svaly. Tak najmul místního Jounina,
Yuzurua-san, aby mě trénoval.˝

KAPITOLA PRVNÍ: NOVÝ UČITEL
,,Tati, dnes nebudeme trénovat?˝, zeptal jsem se táty a ukázal na hodiny, abych mu ukázal, že je čas. ,,Ne, dnes ne, synku, Eh, eh!˝, zakašlal a pokračoval. ,,Ode dneška tě bude trénovat můj dobrý kamarád Yuzuru-san. Je to skvělý shinobi a určitě lepší učitel než já.˝, po dokončení věty se ozval zvonek. ,,Ah, to bude Yuzuru-san. Jdu otevřít, ty tady na mě počkej, Yine.˝, zvedl se a šel otevřít dveře. Nějakou dobu si tam povídali, tak jsem si sedl a trénoval čtení. Po chvilce přišli do obývacího pokoje a můj táta nás seznámil. ,,Tak tohle je Yuzuru-san, Yine. Pojď a představ se.˝, tak jsem vstal a šel se představit. ,,Dobrý den, těší mě. Já jsem Yin. Děkuji, že mě budete trénovat.˝, dokončil jsem větu a uklonil se. ,,Hehe, také mě těší, Yine. Já jsem Yuzuru, jak už jistě víš. Od dnešního dne až dokud ti nepřidělí Senseie k týmu tě budu trénovat já. Hm, dneska je náš první den, tak bych to dal spíše seznamovací  na rozehřátí. Tak si jen zacvičíme fyzičku a ukážu ti pár bojových chvatů, co ty na to?˝, zeptal se mě s úsměvem na tváři. Tak jsem i s úsměvem odpověděl. ,,Hm, dobře. Budu se snažit!.˝, řekl jsem motivovaně a vydali jsme se na trénovací plochu. ,,Tak, dáme si pár koleček, abychom se dostali do formy a připravili naše těla na zátěž.˝, tak jsme si dali pár koleček a potom jsme se protáhli. ,,Výborně, teď si dáme trochu kliků a dřepů a všeho různého!˝, řekl a já jen přikývl. ,,Hm, jdeme na to!˝, tak jsem začal dělat kliky a dřepy. Neudělal jsem jich nejvíc, ale Yuzuru-san mě stejně pochválil za dobrou práci. ,,Skvělá práce, Yine! Na to, kolik ti je let máš docela dobrou fyzičku. Teď ti ukážu pár základních bojových chvatů a pak si je zkusíš.˝, řekl a zaujal bojový postoj. Já jsem ho jen v tichosti a úžasu pohyboval, jaké byly jeho pohyby ladné a rychlé. ,,Tak teď si to zkus ty, Yine.˝, tak jsem vstal a zkusil ho napodobit. Moc mi to nešlo, ale Yuzuru-san mi vysvětlil, co dělám špatně a pomohl mi k mému prvnímu úspěšnému kopu z otočky. Byl jsem na sebe pyšný a vypadalo to, že i Yuzuru-san i můj táta, který celý trénink pozoroval, byl také pyšný. Blížil se večer a Yuzuru-san už musel jít domů. ,,Tak se měj hezky, Yuzuru a děkuji, že trénueš mého syna. Yine! Pojď se rozloučit!˝, nařídil mi táta a tak jsem přišel. ,,Doufám, že i další tréninky budou takhle super, Yuzuru-san. Tak se hezky mějte.˝, rozloučil jsem se s Yuzuruem-san s úsměvem na tváři. ,,Děkuji, ty se také měj, Yine. Uvidíme se zítra.˝, pohladil mě po hlavě, podal si ruku s mým tátou a odešel. Po jeho odchodu jsem si šel lehnout, přeci jen jsem byl trochu vyčerpaný. Hned jsem usnul a spal jako zabitý. Takto to pokračovalo ještě 2 roky, dokud nepřišel můj první den na Akademii.

KAPITOLA DRUHÁ: NÁSTUP NA AKADEMII
,,Yine. Yine, vstávej, je čas. Dnes máš svůj velký den.˝, s těmito slovy mě můj táta probudil. Tak jsem vstal. ,,Dobré ráno, tati. Aaaaaaaah.˝, zívl jsem a protáhl se. Ustlal jsem si postel, převlékl se a šel na snídani. Měli jsme chleba s medem. Když jsem dojedl, tak mi táta řekl, abych se šel připravit na první den na Akademii. Když jsem si čistil zuby, tak najednou zazvonil zvonek. Táta šel otevřít a byl tam Yuzuru-san. ,,Oh, ty už jsi tady, Yuzuru. Yin se ještě připravuje, pojď dál a posaď se.˝, s těmito slovy a úsměvem na tváři můj táta přivítal Yuzurua-san. Yuzuru-san se posadil a čekal na mě. Když jsem si vyčistil zuby, tak jsem přišel do obývacího pokoje, kde už na mě čekali táta s Yuzuruem-san. ,,Zdravím, Yuzuru-san.˝, pozdravil jsem. ,,Oh, ahoj, Yine. Tak co? Těšíš se na svůj první den na Akademii?˝, zeptal se a zasmál se. Tak jsem se taky usmál a odpověděl. ,,Ano, docela ano, Yuzuru-san.˝, Yuzuru-san se postavil a řekl. ,,Tak, vypadá to, že jsme všichni připraveni vyrazit, tak jdeme!˝, zasmál se vyrazil. Podíval jsem se na tátu a táta na mě, usmáli jsme se, přikývli, vstali a šli. Když jsme přišli ke vchodu do Akademie, tak se všechny děti měli dostavit k zápisu. Tak jsem došel na řadu, abych nahlásil své jméno. ,,Ahoj, jak se jmenuješ, prosím?˝, zeptal se mě jeden ninja, který dělal zápis o nových studentech. ,,Já jsem Yin.˝, řekl jsem a on si mě zapsal do svého notesu. ,,Takže Yine, ty budeš ve třídě 1-A. to je tudy rovně a na konci do prava. Poslední dveře vlevo. Můžeš jít Tak další!.˝, přikývl jsem a vydal jsem se cestou, kterou mi onen ninja ukázal. Když jsem přišel do třídy, tak jsem byl asi poslední, jelikož už všude bylo plno a volné bylo jen jedno místo. Tak jsem si tam šel sednout. Všichni se na mě dívali divně, protože jsem měl červené vlasy a oči. Cítil jsem se divně. Jen jsem cestou na své místo slyšel, jak si jen různě pošuškávají. ,,Hele, vidíš jeho divnou barvu vlasů a očí? Jo, vypadá jako od krve. Hehehe.˝, tohle je jen příklad jedné z vícero vět, které jsem zaslechl. Když jsem si sedl, tak jsem se cítil dost nepříjemně, protože můj soused se na mě pořád díval. Nakonec ale promluvil. ,,Máš zajímavou barvu vlasů a očí. Líbí se mi.˝, tak jsem se na něj s překvapeným výrazem podíval a on se usmíval. Já jsem se pořád tvářil překvapeně, protože takovouhle reakci jsem opravdu nečekal po tom všem, co jsem zaslechl před chvílí. ,,Jinak, já jsem Renji. Renji Narimachi a ty?˝, zeptal se mě a já jsem jen chvíli tupě čuměl a chvíli i trvalo, než jsem byl schopen odpovědět. ,,Oh, já jsem Yin. Prostě Yin.˝, odpověděl jsem a Renji se jen usmál. ,,Tak v tom případě mě těší, Yine! Ode dneška budeme spolužáci! Hehe.˝, zasmál se. Pak do třídy přišel Sensei, který dostal na starost naší třídu. ,,Zdravím, já se jmenuji Fukuo Sakamada a od dnešního dne budu váš třídní učitel.˝, představil se nám. Vzadu se dva kluci chechtali nad tím, jak vypadá. ,,Vidíš ho? Vždyť vypadá, jako by právě vstal. A taky je docela vychrtlý, to nás má tenhle učit? Hahaha.˝, v tom momentě bylo vidět na senseiovi, že ho to dost naštvalo. vzal křídu, v půlce jí rozlomil a hodil oba kousky po dvou klucích. Trefil je přímo do hlavy a následovala tato, docela strašidelná, věta. ,,Tak poslouchejte, vy fakani. Já taky nejsem zrovna nejšťastnější člověk,že jsem dostal na starost děti, které nic neumí a dělají jak jsou chytré. V této třídě nestrpím šikanu, povyšování se nad někým a také nerespektování Senseie. Jestli se někdy dozvím, že kdokoliv z vás něco z toho udělal, tak si to s ním osobně vyřídím? Jasný?!˝, po této děsivé větě všichni zmlkli a jen přikyvovali. ,,Tak a můžeme začít...˝, a tak pokračovala naše první hodina na akademii. Náš Sensei i u nás vybudoval velký respekt. Po škole jsem vyšel ven se seznamem studijních materiálů a potřeb, které je potřeba koupit. Než jsem ale stihl dojít k tátovi a Yuzuruovi-san, tak mě ještě zastavil Renji. ,,Yine! Počkej, Yine! Víš, slyšel jsem, co o tobě povídali ostatní ve tříde, ale chci tě ujistit, že já takový nejsem. Tvoje barva vlasů nebo očí mě nezajímá, tak budeme kamarádi?˝, znovu jsem jen s překvapeným výrazem hleděl na Renjiho, ale po chvilce jsem se znovu vzpamatoval a bez přemýšlení jsem řekl s úsměvem na tváři tuto větu. ,,Hm, budeme, hehe.˝, zasmál jsem se a vydal se k tátovi a Yuzuruovi-san, abych jim předal materiály, které jsem dostal od Fukua-sensei.

KAPITOLA TŘETÍ: GRADUACE A NOVÝ TÝM
,,Dnes mě čeká důležitá zkouška.˝, běhalo mi hlavou, když jsem si ráno čistil zuby, ale byl jsem překvapivě klidný. Možná to bylo díky tomu, že jsem několik let nepřetržitě trénoval s Yuzuruem-san a také pilně studoval na akademii. Byl jsem klidný a zcela připravený na Genninskou zkoužku. Přišel jsem do obývacího pokoje, kde můj táta jako každé ráno četl noviny. ,,Tati, já už vyrážím, tak se měj a drž mi palce.˝, řekl jsem s úsměvem na tváři a můj táta se na mě podíval a řekl následovné. ,,Oh, Yine. Nemůžu uvěřit, že se z tebe dneska už oficiálně shinobi. Ani nevíš, jak jsem na tebe pyšný.˝, dokončil větu a objal mě. ,,Tati..tati, to stačí. Já už opravdu musím jít nebo přijdu pozdě.˝, řekl jsem, upravil si oblečení, které mi táta trochu zmačkal, když mě objal a vydal se na cestu do Akademie na závěrečné Genninské zkoušky. Cestou jsem se zastavil jako každý den před Renjiho dům, kde jsem na něj počkal a spolu jsme se vydali na Akademii. ,,Ahoj, Renji. Tak co? Jak se dneska cítíš?˝, zeptal jsem se ho s úsměvem na tváři a jeho reakce mě ani trochu nepřekvapila. Vypadal unaveně a byl celý bledý. ,,Hehe, zase jsi celou noc nemohl spát?˝, zeptal jsem se a zasmál se. ,,Jo, nějak tak.˝, řekl s divným výrazem, který nejsem schopen nijak popsat. Když jsme přišli na Akademii, tak jsme si sedli před naší třídu, kde se měla ona Genninská zkouška konat. Volali si nás dovnitř po jménech. Renji, jelikož byl abecedně přede mnou, šel dřív než já. Když vyšel ven, tak vypadal jako nový. Utřel si nos, usmál se a bylo i slyšet hihi a pak se podíval na všechny na chodbě, kteří nervózně čekali, až na ně přijde řada. ,,Heh, podívejte se na sebe, jak vypadáte. Nic to není. Zvládl jsem to já, tak to zvládnete i vy!˝, já jsem si na to jen v hlavě řekl. ,,Podívejte se na sebe? Bože, Renji. Vždyť před chvílí jsi z nás všech vypadal nejhůř.˝, ale byl jsem rád, že se snažil povzbudit ostatní. Pak si ke mě sedl a ukázal mi svou čelenku. ,,Podívej, Yine! Mám to, dokázal jsem to!˝, byla na něm vidět neuvěřitelná radost. ,,Dobrá práce, Renji. Jsem na tebe pyšný.˝, po dokončení mé věty si mě zavolali dovnitř. ,,Tak já už půjdu, drž mi palce, Renji.˝, usmál jsem se a vydal se do své třídy. Když jsem přišel dovnitř, tak tam seděl Fukuo-sensei, Joshikage-sama a ještě jeden muž, kterého jsem však nikdy neviděl. Měl na sobě bílý plášť, takže to byl nejspíš doktor nebo vědec. Pak Joshikage-sama promluvil. ,,Vítám tě na Genninské zkoušce, Yine. Nyní tě vyzkoušíme z pár technik, které jste se učili tady na Akademii a podle toho se rozhodneme, jestli budeš nebo nebudeš Genninem. Tak, jako první tě poprosím o Henge no Jutsu.˝, po jeho větě jsem jen přikývl a složil potřebnou pečeť. Soustředil jsem se a pak jsem zakřičel Henge!. *Puf*, změnil jsem se na Fukua-sensei.˝, Joshikage-sama si něco pošeptal s ostatními přítomnými a něco si zapsal do papírů. ,,Tak, teď prosím o Bunshin no Jutsu.˝, znovu jsem jen přikývl, složil pečeť a vytvořil osm klonů sebe sama. Znovu si jen něco pošuškali a zapsali. ,,Tak, to bude od nás vše, Yine.˝, Joshikage-sama vstal a podal mi čelenku. ,,Ode dneška jsi oficiálně Gennin. Dostav se do této učebny zítra v 8. Dozvíš se, kdo bude v tvém týmu.˝ ,,Děkuji mnohokrát Joshikage-sama, Fukuo-sensei a pane.˝, otočil jsem se a odešel ze třídy. Všichni už byli pryč, protože jsem byl poslední ve třídním výkazu, až na jednoho člověka. Byl to Renji, který na mě čekal. Když uviděl čelenku, tak vyskočil radostí. ,,Páni, Yine. Oba jsme to dokázali! Jsme dobří!˝, radoval se. ,,Ano, máš pravdu, Renji. Já už musím jít domů. Uvidíme se zítra v 8 tady. Tak se měj!˝, rozloučil jsem se s Renjim a rozběhl se domů. Když jsem přišel domů, tak jsem ukázal tátovi čelenku a bylo vidět, že na mě byl opravdu pyšný. Další den jsem se dostavil v 8 hodin do mojí třídy. Když přišel Fukuo-sensei, tak vypadal, že je rád, že se nás konečně zbaví. ,,Takže, dovolte mi začít. Teď vám oznámím týmy, ve kterých budete jako Genninové. Ehm..Tým 1!...Tým 2...Tým 3! Renji Narimachi, Tetsuki Momo a... Yin.˝, podívali jsme se na sebe s Renjim a vybuchli radostí. Bylo nám řečeno, ať se přesuneme do místnosti 4-B, že tam za námi přijde náš týmový Sensei. Tak jsme se tak přesunuli. Tetsuki byl známý tím, že za celou dobu, co jsme byli na Akademii nepromluvil ani jednou. Ani ho učitelé nikdy nevyvolávali. Bylo to dost divné. No nicméně jsme v učebně 4-B čekali asi 30 minut, když tam najednou vešel Yuzuru-san. ,,Ah, Yuzuru-san, vy budete náš Sensei?!˝, zeptal jsem se s překvapeným, ale šťastným výrazem. ,,Ano, budu, Yine. Takže, dovolte se mi představit. Yin mě už zná, ale vy ostatní ještě ne. Jmenuji se Yuzuru a ode dneška budu váš týmový Sensei. Můžete mi říkat Yuzuru-san stejně jako Yin.˝, takto se nám Yuzuru-san představil a teď byla řada na nás, abychom se představili my. ,,Já jsem Yin, všichni mě moc dobře znáte, takže to nebudu nijak zbytečně prodlužovat. Rád trénuju a chci být známí, jakožto nejsilnější shinobi všech dob.˝, takto jsem se představil já a teď přišla řada na Renjiho. ,,Já se jmenuju Renji Narimachi! Jednoho dne budu Joshikagem!˝, a nyní přišla řada na Tetsukiho, který však jako obvykle stále mlčel. ,,Nuže, každý z vás má vysoké cíle a tak se musíte snažit a trénovat, abyste jich dosáhli. Tak, pro dnešek to bude vše, můžete jít domů. ˝, tak jsme se vydali domů. Cestou jsme s Renjim probírali, jak super to bude, až vyrosteme a dosáhneme našich cílů. Když jsem se vrátil domů, tak jsem se navečeřel a šel si lehnout. Byl jsem vyčerpaný. Naše debata s Renjim totiž trvala několik hodin.

KAPITOLA ČTVRTÁ: CHUUNINSKÁ ZKOUŠKA A JUINKA
Před nedávnem jsme od Yuzurua-san dostali přihlášky na Chuuninské zkoušky. Samozřejmě, že jsme se všichni tři shodli, že chceme růst, takže je čas posunout se. Byli jsme už totiž docela staří na Genniny. Bylo nám 15. Nastal den prvních zkoušek, což byl písemný test. ,,Páni, písemný test. To je něco pro mě. Už od mala jsem pilně studoval, takže tohle je pro mě nic!˝, běhalo mi hlavou, když nám rozdávali papíry se zadáním. Na Renjiho ani na Tetsukiho jsem neviděl, tekže ani nemohu říct, jak jim písemná část šla, ale věřím, že si s tím nějak poradí. Po uběhnutí času nám oznámili tuto, docela zarážející věc. ,,Takže, mládenci. Jestli neprojdete touto písemnou zkouškou, tak už nikdy, opakuji nikdy, nebudete mít možnost stát se Chuuniny. Pokud si nejste jistí svým výkonem, tak vzdejte, odejděte a vraťte se příští rok. Je to na vás. Na rozhodnutí máte minutu.˝, po této informaci mi stoupl tlak a začal jsem se potit. ,,Doufám, že to nevzdají.˝, běhalo mi hlavou. Po uběhnutí času Sensei třískl do stolu. ,,Gratuluji všem, kteří zůstali. I kdybyste do testu nenapsali ani ň, tak projdete, protože jste zůstali.˝, neskutečně se mi ulevilo, když jsem tohle slyšel. Podíval jsem se po třídě, jestli Renji s Tetsukim zůstali. Naštěstí tam byli. ,,Ah, pane bože, prošli jsme první zkouškou!˝, říkal jsem si v hlavě. ,,Zítra se dostavte před arénu, kde proběhne druhá část zkoušky.˝, tak jsme se vydali domů. Další den jsme se dostavili do arény. Bylo tam několik ninjů a ještě 2 týmy, které prošly první písemnou částí. ,,Jelikož je vás takhle málo, tak jsme se rozhodli přeskočit druhou část a rovnou se pustíme do třetí.˝, bylo to snad poprvé v historii, co se něco takového stalo. No, já jsem si nestěžoval. Přišel první zápas a byl jsem to já, proti neznámému klukovi. Vyhrál jsem poměrně lehce, jelikož jsem byl asi o 2 roky starší. Renji i Tetsuki své první zápasy zvládli také v pohodě. Zůstávalo tedy posledních 5 lidí. Další souboj jsem znova vyhrál. Renji také a Tetsuki také. Věkový rozdíl byl totiž zřejmě moc velký. No, tak jsme zůstali jen my 3. Losovali jsme, kdo rovnou postoupí do dalšího kola. Vyhrál Renji takže jsem se měl utkat s Tetsukim. ,,Tetsuki, jsi silný a jsi můj dobrý přítel, jenže já mám sen, kterého chci dosáhnout za každou cenu. A ty jsi překážka, která mi v tom momentálně brání. Proto ti nemůžu dovolit vyhrát tento souboj. ˝ takto jsem to Tetsukimu řekl. Bez milosti. Náš souboj trval docela dlouho. Tetsuki byl mnohem silnější, než jsem si myslel, že ve skutečnosti je. No, nakonec jsem vyhrál, což znamenalo jediné. V dalším kole se musím utkat s Renjim. ,,Renji, vím, že máme docela podobné sny a proto se, prosím, snaž a dej do toho všechno.˝, řekl jsem Renjimu a on s tím souhlasil. Tak jsme nastoupili. Náš souboj byl dlouhý. Nakonec se z toho stal boj výdrže. Jenže já jsem udělal zásadní chybu. Tím, že jsem se soustředil na to, abych vydržel déle, než Renji, tak jsem polevil na obraně a on mi dal takovou pecku, že mi zlomil žebra a ty mi propíchly plíci. Okamžitě jsem tak upadl do bezvědomí a odvezli mě do nemocnice. Tam jsem ležel přibližně týden. Po mém probuzení nade mnou seděl neznámí člověk. nevěděl jsem, kde se nacházím a cítil jsem se zmatený. ,,Urgh, kde to jsem?˝, zeptal jsem se osoby nade mnou. ,,Neboj se, Yine. jsi v bezpečí. v nemocnici. Při Chuuninských zkouškách jsi si zlomil žebra a ty ti propíchly levou plíci. Ale už je vše v pořádku, akorát se teď nějakou dobu nesmíš moc hýbat.˝, toto mi ona osoba sdělila. Po pár dnech v nemocnici jsem byl propuštěn domů. Jenže jsem měl neuvěřitelné bolesti nad levým ramenem. ,,Tati, já si zajdu za panem doktorem, jestli mi nedá nějaké prášky proti bolesti.˝, oznámil jsem to tátovi a bez čekání na reakci jsem se vydal za panem doktorem, který se o mě staral v nemocnici. zazvonil jsem a čekal, než vyjde ven. ,,Ah, Yine. Co ty tady děláš?˝, zeptal se mě doktor. ,,No, víte...mám neuvěřitelné bolesti nad levým ramenem.˝,,Ukaž, podívám se na to.˝, sundal jsem si tričko a ukázal mu své rameno. Trochu si ho prohmatal a řekl mi, že mi dá nějaké prášky proti bolesti. Za nějakou chvíli mi dal prášky a řekl mi, abych si je dal hned, že zabírají okamžitě. Tak jsem ho uposlechl a vzal si je. ,,Uuh, co se to...co se to děje? Je mi nějak mdlo...˝, odpadl jsem. Po probuzení jsem ležel připoutaný na stole v chladné místnosti. ,,Co to je? Co se to děje? Kde to jsem!?", začal jsem s sebou cukat ve snaze dostat se z řetězů. Po nějaké chvíli někdo promluvil. Já jsem to však nebyl. ,,Hmmm, tak ty už jsi vzhůru, jo? No, tím lépe. Můžeme začít s výzkumem.", ozvalo se a ze stínů vyšel doktor, kterého jsem navštívil kvůli lékům na bolest. ,,Pane doktore, co to děláte?", zeptal jsem se se strachem na tváři. ,,Víš, ta bolest na tvém rameni nemá nic společného s tvým zraněním. To je Juinka, neboli Prokletá pečeť. Teď na tobě budu dělat různé pokusy , abych jí dokázal dostat do finálního stádia, kdy už bude neporazitelná! Muhahahahahahaha.", vzal injekční stříkačku a píchl mi nějakou látku. Skoro okamžitě mě začalo bolet celé tělo a svíjel jsem se v křečích. ,,Výborně, půlku tvého těla obaluje Juinka. Zatím vše probíhá tak, jak má.", odešel a nechal mě tam jen tak, v bolestech a křečích. Takto to pokračovalo asi týden. netuším, jak dlouho přesně, protože člověk časem ztratí pojem o čase, když je dlouho v místnosti bez oken se stále stejně intenzivním světlem. Znovu přišel doktor, ale tentokrát to bylo jiné. Měl s sebou nějaké prášky. ,,Co to je?! Co mi to chcete udělat tentokrát?!", zeptal jsem se ho s děsem. ,,Neboj se, Yine. To jsou speciální pilulky, které ti pomohou odemknout druhou fázi Juinky.", vysypal si ty prášky do ruky a strčil mi je do pusy. Nevím, jak to udělal, ale prostě jsem je spolkl a nebyl jsem schopen odporu. *Úder srdce* ,,C-Co se to...", omdlel jsem. Ne, lépe řečeno, zemřel jsem. Byl jsem v bíle místnosti a viděl jsem Yuzurua-san a Tetsukiho, kteří mi řekli, že ještě není čas, abych zemřel. Znovu jsem se probral, ale cítil jsem se jinak. Silnější. Slyšel jsem nějaký hluk a když jsem se podíval tím směrem, tak jsem viděl Renjiho, který bojoval s doktorem, který mi tohle všechno udělal. ,,Co se to děje?", podíval jsem se na ruce a byly...byly bíle, nebo alespoň mnohem světlejší než normálně. Když jsem viděl, že Renji prohrává, tak jsem zabral a rozbil řetězy. Bylo to až překvapivě rychlé. ,,Páni, teď mám neuvěřitelnou sílu." Přišel jsem pomalu zezadu k doktorovi, který se už připravoval uštědřit poslední ránu Renjimu a zaťukal mu na rameno. On se otočil a já mu dal takovou pěstí do obličeje, že odletěl několik metrů. Pomohl jsem Renjimu vstát a opřel jsem ho o zeď. ,,Neboj se, teď už je všechno v pořádku.", vstal jsem a vydal jsem se za doktorem. Když jsem k němu přišel, tak řekl toto. ,,Páni, můj výzkum je kompletní. Tvoje KG s mojí Juinkou je neuvěřitelná kombinace.", docela mě to zarazilo. ,,Jak víte o mém KG? Nikomu jsem to nikdy neřekl?" ,,Když jsem ti v nemocnici sebral krev a udělal z ní testy. Tehdy jsem na to přišel a vybral si tě jako můj testovací subjekt." ,,Chápu, ví o tom ještě někdo?", zeptal jsem se. Doktor jen odplivl krev a řekl jednoduché a krátké ,,Ne.", to mi stačilo, vytvořil jsem si meč a zabil jsem ho. pak jsem se vrátil k Renjimu a odnesl jsem ho k nám domů, kde jsem mu řekl vše o svém KG, o tom, co se stalo s doktorem a kde je teď. Když se cítil lépe, tak mi sdělil velice drtivou informaci. ,,Víš, potom, co jsem se stal Chuuninem, jsem si chtěl odpočinout, protože po našem souboji jsem byl zničený. Dostali jsme však misi. Byla to C-rank, takže jsem myslel, že to Yuzuru-san s Tetsukim zvládnou sami, ale něco se přihodilo. Nikdo neví přesné okolnosti, ale jediné, co se ví, že Yuzuru-san  Tetsuki byli někým zabiti.", v momentě když jsem tohle uslyšel, tak se mi udělalo špatně. no, zůstal jsem silný. Renjiho jsme pak odnesli domů, ale nejprve jsme se zastavili za Joshikagem-sama, abychom mu sdělili všechno, co se stalo. Byl jsem povýšen na Chuunina a Renji dostal dovolenou.

KAPITOLA PÁTÁ: JOUNIN, ANBU, NOVÝ KAGE
Po incidentu s doktorem jsem byl Chuuninem. Zase jsem byl o krok blíž k mému snu. Ráno jsem vstal a umyl se, protože jsem měl jít na svou první misi jakožto Chuunin. Rozloučil jsem se tátou a vydal se na cestu k bráně, kde jsem se měl sejít s Renjim a dalšími lidmi, kteří s námi měli plnit naší misi. ,,Tak já už půjdu, tati." ,,Oh, dávej na sebe pozor, Yine. Nechci, abys dopadl jako Yuzuru a tvůj kamarád Tetsuki.", po dokončení věty mu klesl úsměv. ,,Neboj se tati, dám na sebe pozor." Když jsem přišel k bráně, tak tam už byli všichni. ,,Omlouvám se za svou nedochvilnost, ale musel jsem ještě něco zařídit.", samozřejmě, že jsem jen nestíhal, ale nějak jsem se omluvit musel. ,,Takže to vypadá, že už jsme konečně všichni.", řekl velitel mise. ,,Takže, naším úkolem je doprovodit Feudálního pána na schůzku s dalšími Feudálními pány. To znamená, že mějte oči na stopkách, kdyby se cokoliv stalo.", když jsme si vyslechli toto nařízení, tak jsme všichni přikývli a vydali se na cestu. Když jsme vyzvedli Feudálního pána, tak jsme se vydali na cestu, která měla trvat přibližně 2 dny. Když už se blížil večer, tak jsme se utábořili. ,,Renji, pomoz mi, prosím, přinést dříví na založení ohně.", Renji souhlasil a za asi 10 minut jsme se vrátili s tolik dřívím, že to bez problémů vydrží celou noc. Všichni šli spát a já s Renjim jsme byli povoláni na hlídku. Uběhla hodina a všechno bylo fajn, když v tom jsem uslyšel se něco hýbat ve křoví. ,,Jdu to zkontrolovat, Renji. Kdyby se něco pokazilo, tak okamžitě běž vzbudit ostatní.", dokočil jsem větu a vydal jsem se směrem ke křoví. ,,Dobře, Yine. Dávej bacha.", řekl Renji. Když jsem se přiblížil ke křoví, tak na mě skočil jeden shinobi. Byl to ANBU, ale náš určitě ne.  Když na mě skočil, tak jsem ho překopl přes sebe a zakřičel jsem na Renjiho. ,,Běž vzbudit ostatní, Renji!", ten se rozeběhl směrem k ostatním a já jsem zaujal bojový postoj. Najednou se objevili další 3 ANBU shinobi. ,,Když přijdou ostatní, tak to bude 5 na 4. Vlastně 4 na 4, protože 1 musí zůstat u Feudálního pána.", běhalo mi hlavou. Najednou se na mě všichni 4 rozeběhli. Byl jsem připraven bojovat. Pak se objevili ostatní vedle mě. ,,Heh, teď je to 4 na 4.", usmál jsem se a podíval se na ANBU jednotky. Všichni jsme se rozeběhli a bojovali. Zvládli jsme je porazit, jenže 2 z nás umřeli. Zůstali jsme 3. ,,Páni, byli silní, ale jsem rád, že jsme to nakonec zvládli, i když cena za vítězství byla velká.", podíval jsem se s naštvaným výrazem na oblohu. ,,Nikdy už nedopustím, aby někdo z mého týmu zemřel.", řekl jsem si. Nakonec jsme Feudálního pána bezpečně doprovodili na meeting i z meetingu. Když jsme se vrátili z vesnice, tak jsme se vydali podat hlášení Joshikagemu-sama. ,,Zdravím, Joshikage-sama", řekl jsem, když jsem vešel do kanceláře. ,,Oh, vítejte, mládenci. Tak jak šla mise?", zeptal se nás a nikomu se moc mluvit nechtělo. No, nakonec jsem se ozval jenom já. ,,Ono, víte, Joshikage-sama. První noc nás přepadli ANBU jednotky a 2 z nás zemřeli.", řekl jsem se smutným výrazem na tváři. ,,Ah, chápu. Proto vás je tak málo. No, každopádně provedeme vyšetřování a dáme vám vědět, kdo tento skandál způsobil. Nyní můžete jít.", poslal nás domů a nám nezbývalo nic víc, než uposlechnout. Po 2letech jsem se vypracoval na Jounina po tom, co jsem splnil Jouninské zkoušky společně s Rennjim. Dostávali jsme už jen těžší a těžší mise, ale vždy jsme z nich vyvázli živí a vždy je splnili. Oba jsme dostali návrh na post ANBU jednotek. Viděl jsem to jako šanci jak znovu postoupit o krok blíže k mému snu. Souhlasili jsme oba dva. Při nástupu na post ANBU nás vřele přivítali. ,,Vítejte chlapci. Takže ode dneška jste členi ANBU, což pro vás představuje speciální trénink a větší fyzickou zátěž. Jsme přeci jen elitní jednotky, no ne?", dokončil větu a zasmál se. ,,Ano, pane.", řekli jsme nastejno s Renjim. Oba jsme vyfasovali naše masky. Naše první mise byla eliminovat skupinku Nukeninů, kteří se pohybují na našem území. Vše šlo hladce a zvládli jsme to. I když jsme většinu práce odvedli já a Renji. Cestou zpátky jsem se s Renjim trochu bavil. ,,Renji, také si myslíš, že tahle mise sloužila k tomu, aby si nás vyzkoušeli?", zeptal jsem se ho. ,,Také si myslím, většinu práce jsme totiž odvedli my dva.", řekl Renji a tím potvrdil mé myšlenky. ,,Musíme si o tom s nimi promluvit, až se vrátíme zpátky.", probíhalo mi hlavou. Když jsme se vrátili do vesnice a byli jsme v šatně, tak jsem zašel za velitelem. ,,Pane veliteli, myslím, že to, jak jste se zachovali na dnešní misi bylo nezodpovědné. Chápu, že jste si možná chtěli otestovat nás, nováčky, ale to mohlo mít fatální dopad na misi.", sdělil jsem mu svůj názor a čekal na jeho odpověď. ,,Haaaa?! Kdo si myslíš, že jsi, skrčku? Takhle si vyskakovat na mě, ve-li-te-le elitních ANBU jednotek?! Cheš, abych ti ukázal, kdo je tady šéf?!", řekl mi povýšeně a já si jen vzpomněl, co nám kdysi řekl Fukuo-sensei. ,,V této třídě nestrpím šikanu, povyšování se nad někým a také nerespektování Senseie.", běhalo mi hlavou. ,,Vím, že jsem v tomto případě nerespektoval autoritu, ale on se nade mnou povyšoval a choval se nezodpovědně. Podle mě je to největší spodina ze všech.", myslel jsem si. ,,Nechci dělat problémy, kapitáne. Omluvte mou drzost.", omluvil jsem se. ,,Máš štěstí. A teď mi zmiz z očí.", tak jsem odešel domů. Ani jsem se nerozloučil s Renjim. Takto to pokračovalo ještě další 2 roky. Neustále se nade mnou povyšoval a  já už to nemohl vydržet. Rozhodl jsem se tedy navštívit Joshikageho-sama. ,,Joshikage-sama, rád bych vás požádal o změnu velení ANBU jednotek.", řekl jsem mu, zatímco jsem byl na kolenou a ukloněný. ,,Oh, a pročpak, Yine? Stalo se něco?", zeptal se mě už svým starým hlasem. ,,Budu k vám naprosto upřímný, Joshikage-sama. Ano, stalo. Velení mé ANBU jednotky je naprosto nepříčetné a povýšenecké a já už to nemohu dále vydržet.", šel jsem s tím ven přímo. ,,Chápu, Yine. Ty bys mi nikdy nelhal a tak ti naprosto věřím. Až půjdeš domů, tak mi sem, prosím tě, zavolej Renjiho, děkuji.", děkuji vám, Joshikage-sama. Když jsem odešel, tak jsem se stavil za Renjim a řekl mu, že ho očekává Joshikage-sama. ,,Dobře, stavím se za ním.", řekl mi Renji. Další den jsem se ho zeptal, co s ním Joshikage-sama řešil a on mi řekl tuto velice překvapivou informaci. ,,Víš, od včerejšího večera jsem oficiálně velitel ANBU jednotek.", byl jsem naprosto překvapený. ,,Páni, to je úžasné, Renji!", pochválil jsem ho a šli jsme slavit. Pak, když jsme se další den dostavili do práce, tak nám bylo sděleno toto. ,,Drazí kolegové, náš milovaný Joshikage-sama byl včera zavražděn naším bývalým velitelem, když mu oznámil, že už není velitel ANBU. Momentálně sedí ve vyšetřovací vazbě.", byla to naprosto strhující informace, tak jsme byli všichni v šoku. Po týdnu byl zvolen nový Joshikage a neuvěříte, kdo to byl. Byl to Renji! Ano, Renji se stal novým Joshikagem. Konečně se mu splnil sen! Když jsem ho pak před ceremonií navštívil, tak jsme vedli zajímavou debatu. ,,Renji, tak konečně jsi se stal Joshikagem. Konečně se ti splnil sen! Ani nevíš, jak jsem rád i za tebe.", řekl jsem mu s úsměvem na tváři. ,,Děkuji, Yine. Vážím si tvé podpory a přátelství.", také to řekl s úsměvem na tváři. ,,Tak co myslíš? Sluší mi to?", řekl Renji a zasmál se. ,,Heh, ano...ano sluší ti to, Renji.", zasmál jsem se. Přišel čas jeho ceremonie a jeho řeč byla naprosto motivační a povzbuzující. Když tedy oficiálně nastoupil na post Joshikageho, tak už nemohl vykonávat post velitele ANBU jednotek. ,,Yine, jak jistě víš, mám teď spoustu práce, takže nemůžu chodit na mise jako ANBU. Proto bych ti chtěl nabídnout post velitele ANBU jednotek.", když mi toto řekl, tak jsem se usmál a souhlasil. ,,Mile rád, Renji. Bude mi ctí.", toho dne jsem nastoupil na post velitele ANBU. Byl jsem jím po dobu 6 let a pak jsem svůj post předal jednomu šikovnému mladíkovu, kterému jsem naprosto věřil. Dnes je moje funkce v Radě vesnice a jsem také pravá ruka mého nejlepšího přítele a současného Joshikageho, Renjiho.

Vybavení: Shurikeny, Kunaie, Drát, Bojové pilulky, Výbušné lístky, Krevní pilulky, Kouřové bomby, Speciálně upravené cigarety,
ze kterých uživatel přijímá látky, které napomáhají obnově krve (Při Yinově bojové spotřebě je tento efekt skoro minimální)

Dovednostní body (0.5 – 5):
Ninjutsu: 5
Genjustu: 2,5
Taijutsu: 5
Rychlost: 4
Inteligence: 5
Síla: 5
Chakra: 4
Ruční pečetě: 5
Celkem: 35,5

Techniky:

S-RANK

Kirin (麒麟) -
Fūton: Rasenshuriken (風遁・螺旋手裏剣) -
Raikiri (雷切) -

A-RANK

Raiton: Kage Bunshin no Jutsu (雷遁・影分身の術) -
Rasengan (螺旋丸) -
Doton: Yomi Numa (土遁・黄泉沼) -
Raiton: Rariatto (雷遁・雷犂熱刀) -
Raiton: Daburu Rariatto (雷遁・絶牛雷犂熱刀) -
Suiton: Daibakufu no Jutsu (水遁・大瀑布の術) -

B-RANK

Mujin Meisai (無塵迷塞) -
Doton Kekkai: Dorō Dōmu (土遁結界・土牢堂無) -
Katon: Haisekishō (火遁・灰積焼) -
Katon: Gōka Mekkyaku (火遁・豪火滅却) -
Doton: Doryūheki (土遁・土流壁) -
Katon: Karyū Endan (火遁・火龍炎弾) -
Doton: Sando no Jutsu (土遁・山土の術) -
Mizudeppō no Jutsu (水鉄砲の術) -
Suiton: Suiryūdan no Jutsu (水遁・水龍弾の術) -
Fūton: Shinkū Renpa (風遁・真空連波) -

C-RANK

Katon: Ryūka no Jutsu (火遁・龍火の術) -
Doton: Moguragakure no Jutsu (土遁・土竜隠れの術) -
Katon: Endan (火遁・炎弾) -
Katon: Gōkakyū no Jutsu (火遁・豪火球の術) -
Katon: Hōsenka no Jutsu (火遁・鳳仙火の術) -
Raiton: Raijū Tsuiga (雷遁・雷獣追牙) -
Suirō no Jutsu (水牢の術) -
Suiton: Mizuame Nabara (水遁・水飴拿原) -
Suiton: Mizurappa (水遁・水乱波) -
Suiton: Teppōdama (水遁・鉄砲玉) -
Fūton: Reppūshō (風遁・烈風掌) -
Fūton: Daitoppa (風遁・大突破) -
Doton: Retsudo Tenshō (土遁・裂土転掌) -
Doton: Dochū Senkō (土遁・土中潜航) -
Doton: Dochū Eigyo no Jutsu (土遁・土中映魚の術) -

Juinka (Prokletá pečeť):
1. stádium: Při aktivaci prvního stádia Juinky se na polovině Yinova těla objeví černé značky. Dost podobné Sasukeho. V tomto stádiu se Yinovi zvýší jeho fyzická síla, výdrž, ale hlavně rychlost. Rychlost se mu zvýší ze všeho nejvíce. Toto stádium však Yin už moc nevyužívá, protože má odemknutou 2., silnější, verzi.
2. stádium: Při aktivaci druhého stádia se černé značky rozmístí po celém Yinově těle a spojí se. Jeho kůže tím získá světlejší, na místech hnědší nádech. Zbělají mu vlasy. Na rukou a na nohou se mu vytvoří Armor. Je to vedlejší efekt spojení Juinky s jeho KG, Chitonem. Ten Armor není tak silný jako technika Chi no Armōru, ale na zablokování katany či shurikenu to stačí. Po jedné Katonové technice je fuč. Je samozřejmě možné použít techniku Chi no Armōru, která se v druhém stádiu Juinky vytvoří rychleji a zpevnit tak brnění na rukou a nohou, popřípadě ho rozšířit po celém těle. V tomto stádiu je zvýšení síly a výdrže malinko vyšší, než při prvním stádiu, ale rychlost je zvýšená nejvíce. Je to v podstatě nejhlavnější boost Juinky. Krev, kterou Yin používá, je v tomto stádiu regenerována z chakry Juinky, takže to Yinovi nebere jeho normální chakru. Jeho krev je také rychlejší, flexibilnější, průraznější a ostřejší (ve formě zbraně). Technika Chi no Armōru však má pořád stejnou výdrž, jen se objeví rychleji. Stejně tak Chi no Bōru.
Vzhled:
avatar
Yin

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 26. 09. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Yin -WIP-

Příspěvek pro Renji Narimachi za Sun Oct 01, 2017 4:41 pm

Za mě POVOLENO!
avatar
Renji Narimachi

Poèet pøíspìvkù : 1
Join date : 28. 09. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru